Od dnešního dne se budou na našem webu objevovat recenze zajímavých desek z české i slovenské scény a první z nich je článek o impulsivním projektu Jamese Cola ,,Halucinace ze třetího patra“, který je výsledkem improvizační práce ve studiu, přičemž texty samotné by měly být spíše promakanější freestyly. Názory na desku se různí, jak dopadla deska v mých očích?
Ze začáku je třeba říct, kdo vlastně za celou deskou kromě Jamese stojí. Základní produkci si Phat zařídil sám, ale prakticky v každém tracku najdeme někoho, kdo mu svým umem vypomohl. Rista Sokolovského a Lucase Skunkwalkera jistě znáte, ale svojí troškou do mlýna přispěli Yarda Helešic a George Ric, oba na kytarách, první jmenovaný i na syntetizérech. Nikdo snad nemohl očekávat, že by deska vyšla na jiném labelu než Bigg Boss, nahrávalo se v Subworx studiu a najdete tu plných 15 tracků + 1 intro.
Dost ale bylo technických informací, vrhněme se na vlastní desku. Zvuk beatů je logickým vyústěním SuperCrooo stylu, navíc umocněného přítomností kolegů z Dixxx. Album obsahuje minimum samplů, je hodně laděné do electro roviny, kterou obvzlášťnují sem tam kytary, sem tam nezvyklé zvuky syntetizérů. Bohužel se stále nepovedlo vymítit klasický problém alb ve stylu SuperCrooo, totiž, že beaty se po chvíli prostě stávají stereotypní a jednolité, což je trochu škoda.
Samostatnou kapitolu si zaslouží Jamesův hlasový projev. Nejsem sám, kdo si myslí, že kdysi mocný diktátor v poslední době (zvláště na ,,Kapitánovi“) vyměkl a marně čeká na další proci tvrdého rapu. To bohužel Halucinace nesplňují – ve většině skladeb najdete pouťový zpěv, který často ruší a vadí. Nejlepší z celého alba jsou nepřímější a nejdrsnější věci (Motlitby a výstřely, Strýček Risto, Supermatro) a i když v nich najdete vokálové party, tak zde spíše pomáhají. Smůla, smůla. Najdeme zde aspoň Ristovy featuringy, které sice srovnání s Jamesovým rapem nesnesou, ale fungují jako vcelku slušné obvzláštnění.
Textově jsou Halucinace nevyrovnané až hanba. Na jedné straně tu máme skvělé věci typu Supermatro, ale naprosto stupidní a idiotskou věc Milá přívětivá píseň o sraní, což je pro mne vrchol debility. Zbytek desky se kývá jednou sem, jednou tam, ale většinou se mu snaží držet jakž takž slušnou kvalitu. Snad až na prachsprostou vykrádačku Tafroba – Jsem hráč, podobnost se supovým Gamerem je více než značná.
Jak nakonec Halucinace od zkoušky odchází? Beatově vcelku povedené, ale časem nuda, projevem tak průměr (díky těm zpívánkám) a textově průměr. Takže je to jasné.
Hodnocení: 55%
Související články:
Tag: Bigg Boss, James Cole, Risto
Rubrika: Recenze
halucinace jsou parádní